O tom, že chebští ESGMEQ pro mě představují především současné pokračovatele české sametově-alternativní rockové scény mě kapela přesvědčila už během svého vystoupení v rámci Silver Rocket Summer Saga festivalu v létě 2005 a svým novým eponymním albem svůj status jen potvrdila.

Ovšem nenechte se prosím zmást slovem alternativa, které jsem si spíše sám pro sebe k ESGMEQ přiřadil. Jejich novinka je totiž řádně výbušný ekrazit, který může leckterého nepřipraveného jedince pěkně zaskočit. I za pomoci mistra krystalického zvuku Ondřeje Ježka se podařilo vytvořit dostatečně špinavý sound, který věrně dokumentuje hudební snažení chebských. To má základ v neurvalém rock’n’rollu a drzounsky afektovaném vokálním projevu Sisiho. Do období situovaného někdy před pětadvaceti lety nás však především přenáší husté kytarové riffy, právě které svým retro pojetím ponejvíce připomenou tehdejší rockové kapely netěšící se přízni politického režimu. Ideově jsou však ESGMEQ samozřejmě už poněkud jinde. Jejich lyrickou náplň tvoří především vztek, zklamání a frustrace, které skrze uřvaného Sisiho pronášejí. Nevyhýbají se ani takovým pro naši generaci ještě možná vzdáleným tématům, jakými jsou stáří a samota v možná nejnaléhavější a nejúdernější skladbě z celé kolekce „Co se to kurva děje?“

„Co se to kurva děje? Chcípat dom sám A bez naděje!“

Poměrně krátké album (necelých 30 minut) odsýpá velice svižně. Jednotlivé písně málokdy přesahují délku tří minut a spíše než na zbytečné šroubování stopáže se ESGMEQ, a nutno dodat, že v jejich případě zcela správně, rozhodli vsadit na intenzitu a údernost svého projevu. Krátká minutáž jejich textům plně vyhovuje a ještě více tak zdůrazňuje jejich sdělnost. Ač vyrovnaná kolekce, bez slabších ani na úkor těch ostatních příliš výrazných míst, však obsahuje i nějaký ten potenciální koncertní hit. O „Co se tu kurva děje?“ s nekompromisně úderným refrénem už řeč byla. Stejný potenciál v sobe skrývá i úvodní „Nenávidím Tě“ anebo hned následující „Podzim“. Obě zdobí především šťavnaté kytarové riffy, razantní rytmika a přímočaré refrény … Což jsou de facto poznávací znaky celé desky. ESGMEQ, ač čerpají z již poměrně letitých inspiračních studnic, jsou paradoxně na současné scéně poměrně ojedinělým úkazem. Své zalíbení našli ve špinavém rock’n’rollu a celkovém rebelském vyznění. Že jim to svědčí neoddiskutovatelně dokazují právě tímto albem.